of Bajer

Ze života

Ze života 

Evropská výstava Helsinky 2006

Začátkem roku 2006 jsem se definitivně rozhodla, pro účast na Evropské výstavě psů v Helsinkách, která měla proběhnout v červnu 2006. Sice jsem ještě nevěděla, jak se do Helsinek vypravím, ale tušila jsem, že mě asi nemine dlouhá cesta autem, řízení téměř nonstop, nalodění na trajekt a pak zase zpět..

Abych nejela sama a cesta lépe utíkala, dohodla jsem se, že vezmu sebou ještě Katku ze Slovenska od naháčů (chs Poarott) s její holčenou čínského naháče Irinou a mexického naháče Johuali. Já jsem nahlásila americkou akitu Lavín a canice Chilli s Yolly. Tak abychom ten babinec trochu vyrovnaly, vzaly jsme sebou ještě Marka z Polska s minibulem a amstafem- šampionem Larrym (syn naší šampionky Eschy).

V lednu jsem začala reservovat ubytování. Jelikož jsme byli již početná výprava a celkem 7 psů, usoudila jsem, že lepší než hotel bude jednoznačně kemp někde v příprodě, třeba u moře nebo u jezera, když to má být v červnu, tak ať se psi mohou i trošku smočit. Po několika dnech komunikace přes net, jsem našla to, co se mi zdálo být nejlepší. Chatka na 5 dní stála 330 euro, tak jsem peníze poukázala na jejich účet a jedna starost mi z hlavy odpadla.

Při pročítání oficiálních webových stránek EV v Helsinkách jsem našla informaci o prestižní výstavě Nord Baltic Winner 2006 (obdoba naší Středoevropské výstavy), kterou organizátoři trefně naplánovali víkend před Evropou a letos přišlo místo konání na estonský Tallinn, což bylo přímo na naší trase do Helsinek! Tím pádem bylo rozhodnuto, že malou předpremiéru na Evropu dáme už v Tallinnu na Nord Baltic Winneru. Po nemalých peripetiích s přihláškami na všechny výstavy a poukázáním všech poplatků (což v mém případě za naše 3 holky bylo na Tallinn a Helsinki téměř 500 euro), bylo téměř vše zajištěno a zbývalo najít ubytování v Tallinnu. O to se postarala naše známá z Estonska, která je chovatelkou minibulů a zároveň poslankyní v parlamentu. Ta nám také zajistila reservaci trajektu z Tallinnu do Helsinek. To bylo již v dubnu a většina míst byla beznadějně vyprodaná..

 A mohli jsme vyrazit! Čekala nás únavná a otravná cesta nejdříve z našeho domu do domu Marka v Poznani. Jen tento malý úsek (cca 350 km) nám trval více než 7 hodin. Po krátkém odpočinku a posilnění jsme razili dál. Marek mě vystřídal v řízení a až za Waršavou mi kormidlo opět předal.  První jsme překročili hranice do Litvy. Cesty byly poloprázdné, relativně v dobrém stavu (rozhodně lepší než v Polsku) a tak jsem na to trochu šlápla (místo povolených 90km/h jsem jela cca 120 km/h). No a sotva jsem se posunula o pár kilometrů vpřed, už mě měli! Jak jsem později zjistila, v Litvě, Lotyšsku i Estonsku je na silnicích více policejních kotrol, než u nás za celý rok.. Takže ačkoliv by člověk moh lcelou trasu ujet i podstatně rychleji, díky "bradavicím" na silnici se to nedalo.. Ještě několikrát jsme se prostřídali, než jsme konečně po cca dvou dnech nepřetržité jízdy (jen na vyčůrání, natankování a honem dál) dojeli do Tallinnu. Náš hotel byl hned na kraji města v uličce premiantů. Byl to rodinný hotel, který působil zvenku lépe, než uvnitř. Pokoj stál 50 eu/noc (bez stravy). Sprcha byla na heslo a pokojíček tak malinký, že jsem musela nechat své holky v autě, jelikož by se tam prostě už nevešly. Byla jsem ale tak unavená po cestě, že jsem po vyvenčení a nakrmení holek padla do postele a do rána se ani nehla.

Výstava byla hned nazítří. Jen část FCI skupin, CC byli na řadě už tento den (AA až v neděli), ale v sobotu byla také Klubová výstava AA klubu ,klubu AST a minibula.  Výstaviště bylo přímo vedle moře a tam silně pofukovalo, zima byla nakonec tak veliká, že místní přijeli vybavení pletenou čapkou, rukavicema a kožichama... Já byla v kostýmku, ale nakonec jsem podlehla zimě a natáhla na sebe vše, co jsem nenechala v hotelu a vypadala jako bezdomovec..

No prudká elegance.. Ale co, hlavně že jsem neumrzla a přežila! Nejdříve jsem vystavila Larryho- krásného modrého amstafa. Konkurence byla značná, vždyť bylo hlášeno na 70 amstafů! Larry dostal CAC Estonska a tím pádem splnil podmínky pro udělení titulu šampion Estonska! Byl také reservní Best male ast výstavy!

Pak už jsem jen tak tak stihla posuzování CC. To co běhalo se mnou ve třídách, tak CC nepřipomínalo ani zdánlivě a pan rozhodčí Teixeira z Portugalska byl stejného názoru a tak ve třídě mladých fen zadal 3 známky dobrá a dvě známky výborná. Jedna z výborných fen byla Azzuria- mladá modrá fenka, kterou jsem prodala do Estonska jako štěňátko. Ikdyž je značně malá a jemná, přesto vykazovala narozdíl od ostatních plemenné znaky CC a tak si zasloužila známku výborná. Tím pádem jsme o titul junior Baltic Nord Winner 2006 běžely já s Yolly a handlerka s Azzurou. Pan rozhodčí se vůbec nerozmýšlel a titul zadal naší Yolly, která tím pádem získala i titul junior šampion Estonska a posléze i Nejlepší mladý CC výstavy. Jako poslední do kruhu vešla šampionka Chilli a pan rozhodčí vyloudil na tváři neskrývanou radost a široký úsměv a demonstroval na Chilli, jak že má vlastně plemeno CC vypadat a všem, kteří od něj získali známku dobrá a dostatečná vysvětloval, jak má vypadat hlava CC, tělo CC, pohyb CC,... No to byla paráda, já pana Teixeiru považuji za odborníka na CC, posuzuje je velmi často i v Itálii a tak mě jeho slova velmi hřála u srdíčka! Chilli získala CAC, CACIB, BOB- Nord Baltic winner 2006, šampion Estonska.

Jenže jsem neměla čas se ze všeho radovat, pač jsem musela letět do kruhu s Lavín, kde zrovna finišovala klubovka AA. Lavín vyhrála třídu mladých, ale o BOB mě dále nepustili, prý u nich v klubu o BOB mladí nechodí... Pan rozhodčí ze Španělska se silně domáhal toho, aby byl titul BOB udělen Lavín, ale vedoucí kruhu mu neustále opakovala, že mladí BOB dostat nesmějí..

Vymrzlí jsme se vrátili zpět na hotel a opět brzy usnuli. Druhý den jsem soutěžila již jen s Lavín a posuzoval nás předseda rumunského kynologického svazu. Celkem bylo 12 AA a z toho 5 šampionů (psi + feny). Lavín nejdříve vyhrála třídu mladých a získala titul- Junior Nord Baltic Winner 2006 + junior šampion Estonska. Za malou chvíli však již bojovala proti mladému psovi o titul Nejlepší mladý jedinec, který také získala Lavín. Po skončení posuzování všech fen šla Lavín bojovat o titul Best female a i ten si odnesla Lavín a tím i titul Nord Baltic Winner 2006 no a pak již jen boj proti Nejlepšímu psovi (čtyřletému šampionovi mnoha zemí) , ale prostě ten den měla Lavín rozhodčího na své straně a i titul BOB si odnesla ona (vlastně já- hihihi, Lavín mi v nošení moc nepomáhá).

Já byla maximálně spokojená, jen jsem se trochu obávala toho, že když jsme vše pěkně "vybrali" v Tallinnu, tak nás v Helsinkách už asi nic nečeká... O jak já se naštěstí spletla!

  Za dva dny jsme se nalodili na trajekt a upalovali ještě dále na sever a to neuvěřitelně velkou Lodí z Viking line! Za 3 hodiny jsme přirazili ke břehům v Helsinkách. Město je moc pěkné a přístav nezvykle čistý. Výborně jsem našla cestu k našem kempu. Vylezla jsem na recepci a málem mi zimou upadly nohy! Tak to bude krásných 5 dní v promrzlém kempu... Ale kemp byl nádherný! Byl uložený v malebné krajině plné lesů a luk, těsné blízkosti překrásného jezera, které vypadalo jako jezera v Kanadě (které jsem obdivovala při své návštěvě Kanady v roce 1999). Chatka byla taková typická finská- celodřevěná z masivu, voňavá po dřevě, uvnitř byla lednička i topení a tak se mi ulevilo, že nezmrzneme..

Počasí se i druhý den trochu zlepšilo a my si pobyt ve zdejším čistém a klidném kempu opravdu užili. I psi byli nadšení z častých procházek v okolí a tak nám dny vesele ubíhaly, až nadešel den před dnem D, kdy jsme měli začít vystavovat. Jeli jsme se podívat do Helsinek na výstaviště na zahájení výstavy. První den byl málo chaotický, byl přeci jen ještě pátek a tedy pracovní den a mnoho návštěvníků dorazilo až o víkendu. Výstaviště bylo rozsáhlé, kruhy prostorné, vybavené kobercem! Okolo kruhů mnoho laviček pro diváky. Prostě paráda, mohla jsem vše jen chválit (teda až na ty astronomické ceny v místních restauracích..) Závěrečné soutěže byli špičkově zvládnuté a my si je pěkně užili.

Pak už rychle zpět a vykoupat Lavín. Ráno jsem netrpělivě postávala u kruhu s AA a poočku sledovala konkurenci a zároveň obdivovala překrásného psa z anglického chovu a také fantastickou fenu z chovu švédského. Ze slintání nad nima ,mě vytrhla vedoucí kruhu a už se začalo. Padaly známky od výborné po dobrou. Tak jsem trochu znervozněla a čekala, jak dopadne Lavín. Paní rozhodčí diktovala posudek v angličtině a tak jsem se uklidnila, jelikož naprosto vše jen chválila. Po skončení posouzení všech fen ve třídě mladých jsem nastoupila do kruhu opět o boj o titul Evropský vítěz mladých 2006. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že jsem na "boj" sama, ŽÁDNÁ jiná fena ve mladých nezískala známku výborná!!! A tak jedno čestné kolečko a titul byl náš a já jsem byla přešťastňoučký tvor, kterému až za pár hodin došlo, že mám letošní nejlepší mladou fenku Evropy!

Závěrečné soutěže byly opět krásné, skvělé, nezapomenutelné..

Druhý den už nás čekalo posouzení s CC. Celkem 68 přihlášených caníků, italský rozhodčí a polovina psů z Itálie. No to nevěstilo nic jednoduchého a laťka byla nasazeno velmi vysoko. Pan rozhodčí nešetřil známkama VD, dobrá i dostatečná. Ve třídě mladých psů zadal jen jednu známku výborný, stejně jako v mezitřídě! V šampionech zadal polovině psů známku velmi dobrý! A tak jsem s Yolly nastupovala do kruhu mezi ostatní mladé feny pěkně rozklepaná. Ale co, měla jsem si věřit, vždyť Yolly je letošní vítězka speciální výstavy CC v Itálii ve třídě mladých! Takže se samozřejmě rozhodčímu velice líbila. Zadal 4 známky výborná a šly jsme běhat o pořadí. Po pohybu postavil Yolly na první místo!!! Ale pak se stala fatální chyba, Yolly se lekla ploužícího se fotografa a začala se schovávat za mě. Pan rozhodčí ještě čekal, jestli si jí urovnám, což se mi moc nepodařilo, pač jsem pěkně znervozněla a celou situaci ještě zhoršila a tak nás pěkně "odšoupl" na místo druhé. I tak jsem však byla více než spokojená a cítila obrovskou radost.

Chilli byla ve třídě šampionů s dalšími 7 fenami! Byla jsem ale tak nervozní a rozklepaná, že jsem dala Chilli vystavit svému kamarádovi a já jen přihlížela z venku a to se ukázalo jako nejlepší nápad, jelikož mě Chilli v davu stále hledala a tím pádem byla neustále nádherně vyšponovaná! Pan rozhodčí z ní nespustil oči a třídu šampionů vyhrála prakticky bez nějakého většího boje, pan rozhodčí měl ihned jasno! No a pak nás čekal ještě boj o titul CACIB a také zároveň Evropský vítěz 2006! Fena z mezitřídy se mi jako veliký konkurent nejevila, za to však fena ze třídy otevřené je šampionka Itálie, předváděná známým italským profesionálním handlerem, překrásná fena, se silnou kostrou jako Chilli, překrásnou hlavou. Prostě krasavice a tak jsem v duchu počítala s res. CACIB. Jenže Chilli měla svůj den. Jednou jsem na ní zamlaskala a ona opět vyšponovala každý sval na těle a upřeně mě v davu hledala, v pohybu přímo letěla a snad se ani nedotýkala země a tak zaslouženě dostala titul ona!

Řeknu Vám lidi, že kdo to nezažije, tak nikdy nepochopí tu dávku emocí, radosti, zadostiučinění, štěstí, hrdosti,... kterou majitel a chovatel v jedné osobě po výhře na takové výstavě a v takové konkurenci zažije!

Ihned jsem telefonovala manželovi a štěstím si poplakala... Během dne mě pak naháněly telefony ostatních chovatelů CC z celého světa a s gratulantama se roztrhl pytel (teda až na ty z Čech, z ostatních chovatelů CC v ČR nepopřál nikdo, tak mě to ještě více těší, jak se z toho užírali-hihi).

Cesta domů byla sice stejně tak dlouhá jako tam a mnohem náročnější, pač Marek (jeho minibul z cca 20ti přihlášených minibulů získal titul Evropský vítěz + BOB- a tak dost dlouho slavil..) skoro neřídil a většinu cesty jsem si odřídila sama, ale při té dávce štěstí a adrenalinu mi to šlo nějak samo.. Na trajektu jsem se s Kačkou (její Johualy získala titul Evropský vítěz + BOB!) usadila na 3 hodiny do místní restaurace a konsumovaly jsme vše, co bylo k jídlu (od mořských potvor, přes pečené kuře, závitky, špízy, grilovanou zeleninu, horké maliny, borůvkový koláč, zmrzku,..) No a na dva dny mi to stačilo, tak jsem mohla nonstop řídit, ani spát se mi nechtělo.

Ikdyž byla výstava velmi daleká, náročná, únavná a drahá (cca 60 000 kč výstavní poplatky, cesta, trajekt, parkovné, ubytování, pokuty, jídlo..) stálo to za to a bylo to nezapomenutelné!