of Bajer

Ze života

Ze života 


Cane Corso Day, Bologna 2010
Ve dnech 23.-24.10.2010 proběhla velmi očekávaná akce nazvaná Cane Corso Den .
Z ČR se rozjela početná skupina chovatelů. (Of Bajer, Z Hrdlořez, Atison, Geraldino) a také Lenka Rytychová co by nepostradatelný fotograf , celkem nás vyjelo 10 lidí a 4 psi.
Dorazili jsme až téměř před půlnocí v pátek. Všichni jsme se ubytovali v roztomilém soukromém penzionu na úpatí hor, kde se vyškrábat s oběmi naloženými auty dalo trochu práci, ale za tu námahu to opravdu stálo. Ráno se nám otevřel naprosto úžasný výhled na údolí v okolí řeky Rýn.
Druhý den jsme nemuseli spěchat, akce začínala až odpoledne a tak jsme měli čas všichni posedět u prodloužené snídaně, na které jsme měli možnost ochutnat domácí máslo, marmeládu,..No a vypít hooodně skvělého italského kafe.
Pak se projít se psy po krásném okolí a následně už se jen trochu hodit do gala na odpolední mítink. Ještě že s námi byla Pavla s Jarmilou a měly sebou i své profi kadeřnické nůžky. Vykouzlily tak na hlavě Radka přijatelný účas, Petře pomohly s doladěním makeupu.
Do kempu na místo konání jsme dorazili včas a tak jsme mohli prohodit pár slov s mnoha chovateli z různých částí světa. Od Anglie, přes Brazílii, Španělsko, Portugalsko, Německo, Rusko, Srbsko, Švýcarsko, Holandsko, Francii, Maďarsko, Itálii,.. a kdo ví ještě odkud.
Mně osobně nejvíce potěšilo setkání s Eduardem (CHS CC z Brazílie), kdy se spolu osobně známe od společného cestování po chovatelích CC a kanárských pres ve Španělsku před několika lety. Eduardo přivezl na akci i svého pejska, který však byl v neděli dopoledne kontrolován místní policií a jelikož evropská čtečka nedokázala přečíst brazilský čip, byl mu tento zabaven na půl roku do místní karantény. I navzdory této šokující události si Eduardo zachoval positivní náladu.
Také jsem měla radost se shledání starých přátel zvláště ze Sicílie, kdy dorazila také velmi početná skupina tamních chovatelů. Většina však letěla letadlem a tak byli bez psů, což je určitě škoda.
 
Celá akce začala představením nového výboru, který převzal SACC v červnu letošního roku. Dále každý člen výboru nám řekl pár svých slov. Paní Lara Pari začala trochu smutně a to otázkou odložených CC v útulcích. Připoměla nám všem, že by nám neměl být lhostejný osud CC, kteří nejsou zrovna výstavní šampioni a proto SACC chce na svém webu vytvořit link, který dá šanci i těmto psům.
Dále si vzal slovo víceprezident pan Daniele Martinotti, který zdůraznil potřebu genetické databáze CC s DNA vzorky. (Dnes již není žádným tajemstvím, že většina rodokemnů v Itálii je falešných). Také nastínil změnu pravidel pro získání titulu klubový šampion SACC, aby byl věnován skutečně kvalitnímu zástupci plemene CC.
Po něm následoval další víceprezident pan Luigi di Rienzo, který doplnil, že databáze DNA nebude sloužit jen k potvrzení pravosti rodičů, ale i jako banka informací o HD, temperamentu,...
Zmínil, že nový výbor se bude snažit svou členskou základnu lépe informovat na svých webových stránkách. A sdělil záměr klubu pořádat více odborných seminářů.
Na závěr výboru vystoupil se svým projevem i prezident pan  Arnaldo Palladini , který vyslovil přání na lepší organizaci SACCu, jeho řízení, komunikaci se členy, ale i se specializovanými klubu pro CC v rámci celého světa.
 
Další informace byly ohledně zkoušky CAL 2, co je její součástí a jaké problémy se navršily se zavedením zkoušky CAL 2 jako podmínky pro zisku titulu šampion Itálie. Kdy mnoho psů absolvuje pouze rychlo výcvik zaměřený na zákus figuranta, bez dalšího výcviku a proto se objevuje poslední dobou mnoho labilních a agresivních jedinců. Byla zdůrazněna potřeba chápat zkoušku CAL 2 jako celek a neopomenout kvalitní přípravu psa po psychické stránce.
 
Pak už následovala diskuze rozhodčích, kterou svou otázkou zahájil pan Peppino Accrogliano. Zeptal se všech zúčastněných rozhodčích pro plemeno CC, jak je možné, že zadávají tolik známek výborných a ocenění CAC psům, jenž neodpovídají standardu plemene.
 
Zde jsou odpovědi některých rozhodčích:
Pan Nicola Imbimbo řekl, že poslední roky je honba za tituly na výstavách tím jediným zájmem chovatelů a výstavy jsou místem vyrůstající neúcty, vzájemného napadání a agrese. Mnoho rozhodčích pak tituly i neoprávněně ze strachu udělí.
Pan Danilo Giorgio zdůraznil, že největší měrou se na kvalitě plemene podílejí samotní chovatelé, kteří jsou zodpovědní za zootechnický výrobek (míněno své odchovy)s vadami na kvalitě. Nezkušený rozhodčí pak ve výstavním kruhu tápe v různorodosti plemene.
Pan Guido Vandoni velmi ostře řekl jen jedinou větu, že by se rád dočkal dne, kdy by mohl s klidem udělit známku velmi dobrá nebo dobrá na klubových výstavách v Itálii, aniž by za to následovala ostrá kritika ze strany chovatelů, vedení klubu a majitelů.
Pan Ernesto Di Maio zdůraznil, že je potřeba sjednotit homogenytu plemene na výstavách a sjednotit styl posuzování předností a nedostatků psů. (například na odborných seminářích pro rozhodčí)
Nejmladší z rozhodčích pan Roberto Tavola by si přál, aby chovatelé začali na výstavy opět hlásit pouze jedince, kteří co nejvíce odpovídají standardu a nevodili na výstavy evidentní křížence.
Nakonec se vyjádřil pan Massimiliano Mannucci, který by si přál více pokory od chovatelů a majitelů ke svému plemeni.
 
Na samotný závěr si vzal slovo pan Vito Indiveri  a upozornil všechny přítomné, že možná zítra budou velmi šokováni z jeho posudků, ale že za posledních pár měsíců, co začal plemeno CC opět sledovat na výstavách, zjistil, že většina psů naprosto neodpovídá standardu CC. Mají slabou kostru, nedostatečnou velikost a mohutnost, špatné hlavy, které se více než hlavě CC podobají boxerům a bulmastifům. Zdůraznil, jak moc důležitý je typický rustikální výraz plemene cane corso.
 
O to více jsme se na druhý den těšili.
Ten začal opět příjemnou snídaní na penzionu a pokračoval společnou snídaní v kempu. Po té následovaly praktické ukázky CAL 2. Mě nejvíce potěšil náš Prestige, který byl naprosto vyrovnaný, klidný, na figuranta vyběhl soustředěně a se zájmem , načež následoval kvalitní, pevný a raznantní zákus.
Pak už se konečně začalo s posuzováním. Mnoho psů se nahlásilo ještě v den konání akce a tak nejvyšší katalogové číslo mělo hodnotu 147. Téměř 150 jedinců plemene CC a jen nepatrnná hrstka získala od pana Vita ocenění výborný. Ti jenž získali ocenění výborný postoupili do tak zvané třídy TOP na samotném závěru posuzování. Ze třídy mladých psů a fen ani jeden jedinec! Z mezitřídy psů a fen jeden jedinec! První ocenění výborný jsme se dočkali až ve třídách otevřené, pracovní a šampionů, kde z každé třídy postoupil jen nepatrnný zlomek.
Po skončení posuzování byli vyhlášeni vítězové 5ti barevných rázů plemene CC (všech přípustných). Nejlepší černý jedinec byla fena z chovu a majetku srbského chovatele: Dea Sangue Magnifica. Nejlepší modrý jedinec byl Ciro Degli Elmi (již desetiletý), Nejlepší žíhaný jedinec Prestige Corso of Bajer (z našeho chovu ), Nejlepší fawn (zlatý) jedinec pak Prestigeho dědeček Duce dell Anteller a Nejlepší formentino (plavomodrý) jedinec byla naše fena Ori.
 
Ze všech jedinců, kteří získali známků výborná pak byla vybrána trojice nejlepších psů ve složení- Prestige, RJD Zephyr a Ciro, a trojice nejlepších fen sestry Diva a Dea Sangue Magnifica a Athena (fena veteránka).
Jistě je zajímavé, že ze 6ti nejleších CC bylo 5 ze zahraničí a pouze jeden (a to již dědeček) byl narozen i držen v Itálii (Ciro). Určitě to svědčí o současnám stavu CC i v Itálii.
Pan Vito na závěr pak vybral absolutního vítěze, respektive vítězku- stala se jí Diva. Která pana Vita dle jeho slov oslovila skutečně kvalitní kostrou a rustikálním tělem i hlavou (fena byla cca 65-66cm v kohoutku a cca 50kg). Hlavu měla klasickou, s výborně prodlouženou čenichovou partií, jen správně naznačeným stopem a širokou, nekulatou mozkovnou.
 
Mě jako chovatele velice těší ocenění na Prestigeho, který dokonce na samotný závěr získal od pana Vita ocenění nejlepší hlava dne. Celá naše rodina jsme na Prestigeho náležitě pyšní.
 
V osm večer jsme se rozjeli domů a do šesti už jsme leželi v našich postýlkách, ikdyž cesta byla náročná, napřed hustě pršelo, pak sněžilo a nakonec jsme jeli mnoho kilometrů v neskutečné mlze... Za ten výlet to určitě stálo.